Malenovice jsou místem, kde se těžila ruda
Malenovice jsou jednou ze vstupních bran k Lysé hoře. Tisíce pěších turistů, běžkařů, horských cyklistů projíždí či prochází touto obcí při svých výpravách k nejvyššímu vrcholu Moravskoslezských Beskyd. Málokdo si tuto obec prohlédne a téměř nikdo nemá potřebu seznámit se s místními zajímavosti.
A přitom jich není málo. Jedním z tajemství Malenovic je její hornická minulost. Malenovice jsou jednou z těch podhorských obcí, kde se kutala železná ruda. Doklady o tom jsou už ze sedmnáctého století, kdy se ruda z Malenovic zpracovávala v nedalekých Starých Hamrech a největší rozvoj těžby nastal díky železárnám v Bašce, což bylo na začátku 19. století.
Ruda, která obsahovala dvacet i třicet procent železa, se nacházela v údolí říčky Satiny. Té říčky, která je díky vodopádům na horním konci Malenovic považována za jedno z nejromantičtějších míst Beskyd. Práce v dolech však měla k dnešní romantické procházce podél stříbropěnné říčky daleko. Štoly vedly do břehů řeky a nejdelší z nich měla tři sta metrů. V některých místech horníci kopali svislé jámy a kutali až do hloubky kolem deseti metrů. V místech, kde byly opravdu silné zásoby rudy, šli až do hloubky 30 metrů.
Práce to byla pochopitelně nebezpečná, nejeden horník se ze šichty nevrátil. O tom, že malenovičtí horníci byli ostřílení borci (a to doslova), svědčí způsob, jakým čistili štoly od nebezpečného metanu. To se do podzemí vypravil chlapík s tyčí dlouhou pět šest metrů, na jejímž konci hořela sláma. Horník se plazil po zemi, hlavu si kryl jakousi vaničkou. Když se oheň na tyči dostal do míst, kde vyvěral metan, plyn vybuchl, plameny proletěly nad horníkem a štola byla připravena pro další kutání…
Prameny uvádějí, že ještě před nějakými 150 lety pracovalo v Malenovicích až padesát horníků. Postupně zájem o zdejší rudu uvadal, modernější hutě vznikaly v Lískovci a Ostravě a do tamních vysokých pecí ruda padala podobným tempem, jakým vyhlášený jedlík polyká švestkové knedlíky. Těžba v Malenovicích se nevyplácela.
Jak se praví v knize „Malenovice-minulost a současnost obce pod Lysou horou“ posledním pamětníkem, který práci v dolech na železnou rudu zažil, byl Jan Žídek. Zemřel v 85 letech v roce 1938. A prameny také uvádějí, že pan Žídek byl kostelníkem v místním kostele na vrchu zvaném Borová. Zatímco památku na místní doly v Malenovicích nenajdete, k tomu kostelu se vyplatí dojít. Pohled na panorama Beskyd odtud opravdu stojí za to.
A existuje ještě jeden důvod, proč zajít ke kostelu na Borové. Je to taková dominanta okolí, že od této chvíle při výhledech z vrcholů beskydských hor přesně poznáte, kde leží Malenovice. Teď už je totiž znáte…
Text a foto: Petr Žižka
